ÚSTÍ NAD LABEM | Michaela Valášková se vrátila do Ústí, aby ho měnila k lepšímu

ÚSTÍ NAD LABEM, okr. Ústí nad Labem | Říká, že dobro přitahuje dobré lidi, a tak se snaží být u mnoha dobrého, co se v Ústí děje a na co natáhne dobré lidi. Velkou porci sebe vydává do dobrovolnictví, Ústečáci ji nejvíce vnímají přes její zapojení ve vzdělávání, sociální sféře a komunitním životě.

S Michaelou Valáškovou jsme si povídali o všem, co ji na její práci baví a naplňuje.

Proč jsi se do Ústí vrátila?
Mix lásky k partnerovi, rodině, ale i městu plnému historie, přírodních krás, různorodých obyvatel z různých koutů, kteří přichází a odchází, tak dobrých škol. Místu spojenému s toxicitou části místních, podivnou politickou kulturou a jejími dopady na prostor a lidi v něm. Nic zadax. Jak to mam ráda.

V jaké oblasti působíš?
Pracuji na více pozicích - například v Ústecké komunitní nadaci, v pacientské organizaci České ILCO, tak v komunitě nadšené do technologií ve vzdělávání GUG.cz, ale i jako samostatná jednotka v oblasti vzdělávání, sociální sféře, komunitním životě. Taky působím jako dobrovolnice a community leader.

Rozepiš se trochu více o tom, co děláš?
Představuji profesní balíček orientovaný na PR, fundraising, digitální technologie, komunitní práci, vzdělávání ad. Značnou část života však tvoří dobrovolnictví.

U jakých zajímavých projektů jsi například byla?
Ústečtí dobrodruzi - tři roky působící uskupení aktivních obyvatel města Ústí nad Labem, které v současnosti zastřešuje orientačně 35 organizací, neformálních iniciativ či jedinců (cca 400 lidí). Kromě desítek vzdělávacích aktivit, máme za sebou Festival Ústeckých dobrodruhů prezentující sebe v centrálním parku (celkem 18 uskupení). V současnosti připravujeme festival kolem řeky.

Promyky - sedm let působící neformální iniciativa, která pořádá sousedské akce jako hudební festival Nádhera, Adventní dobrotrh vyzdvihující drobné lokální podnikatele a odvážné sousedy, tak Divadlo všem či bazar, ale pravidelné charitativní sbírky pro důležité služby jako hospic, útulek, náhradní rodinnou péči.

Neznámí hrdinové z Ústí nad Labem - velkoformátová fotografie či malby ne příliš známých osobností, které se ve městě narodily či městem prošly a zanechaly za sebou významné stopy. Od Lili Hornig (atomové vědkyně spolupracující s Oppenheimerem), přes Hainze Edelmanna (dvorního ilustrátora kapely The Beatles - Žlutá ponorka) po Ruth Hálovou (nejen Wintonovo dítě, ale významnou bioložku a studnici inspirace). Poslední zmíněnou ocenil na 70metrovém komiksu osobně i F. W. Steinmeir, německý prezident.

Popiš svoji cestu, jak jsi se ke své stávající práci dostala?
Možná to přišlo na základní škole, kdy máte příležitost společně udělat hezčí třídu. Bezesporu to začalo nejvíce na střední škole a po maturitě, kdy jsem se přidávala jako dobrovolnice k pořádání festivalů, pak začala spolupořádat s kámošem mnoho let hudební akce. Dobrovolnictví jsem propadla na startu rodičovství - pomohly mi procházky s kočárkem, sledování politického dění na samosprávní úrovni, tak ústecká spokojenost se zanedbaným stavem města a taky lidi s opačným, aktivizujícím nábojem, kteří se kolem mě pohybovali a pomohli mi vstoupit do této bubliny. Díky za to.

Co tě na tvém snažení baví ze všeho nejvíc?
Cokoliv. Je to různorodé. Někdy je to hudba, jindy barvy na zdech, příště to bude zase něco jiného. Každý uskutečněný nápad přináší mnoho benefitů pro mě samotnou i okolí. Baví mě, že vznikne nápad, který se s obrovskou snahou, zapáleností, odvahou týmu, tak i s podporou návštěvníků, publika, filantropů či samosprávy promění v realitu. Podpoří vztahy, vzájemnou znalost, patriotismus, změnu atmosféry ghetta před zánikem. Je skvělé, že jsme dobrým příkladem pro druhé, že jsme inspirací, že se jednou za čas někdo ozve, že chce taky přidat ruku k dílu. Že dobro přitahuje dobré lidi, kteří se chtějí potkávat, posouvat, spolu něco dělat i si pomáhat. A že nás není málo.

Jaké máš další ambice?
V současnosti dopracováváme s Ústeckými dobrodruhy moc hezký balíček - Sousedského průvodce. Online/fyzickou brožuru, která na zhruba 70 stranách představí široké spektrum dobrovolnických aktivit, tak i ty, kteří je už v Ústí dělají. Formát je doplněn o podporovatele (nadace, samospráva, firmy i fyzické osoby), různé návody ad. Vše bude doplněno o elektronickou mapu na Mapotic, kde může kdokoliv si vyhledat kohokoliv ve své čtvrti podle druhu aktivity nebo místa. To vše bude docukrováno dotazníkovým šetřením orientovaným na všechny různé starosti, radosti, fakta spojená se spolky a iniciativami. Bude to nejen dobrý návod "co do budoucna", na co se zaměřit, co podpořit, s čím pomoci, ale i skvělý materiál pro komunikaci s těmi, kteří mají takové aktivce podpořit.

Jaké podmínky mají neziskovky tady v regionu?
Jsem v tomto ohledu opravdu pozitivní. Komunikuji se zástupci neziskového sektoru z Maďarska, Srbska, Slovenska a zjišťuji, že si nemusíme tolik stěžovat. Disponujeme poměrně velkou škálou finančních příležitostí na mnoha úrovních, rozšiřuje se i podoba tematického zacílení díky vzorům ze zahraničí. Samozřejmě je vše spojeno s administrativní náloží, ale od toho tu jsme my žadatelé, abychom hromadně reagovali na nadbytečné administrativní náležitosti/povinnosti a pomohli kupříkladu správě měnit i tenhle svět. Přirozeně některé organizace se stabilnější etiketou a dlouholetými vztahy či zacílením mají pozici daleko snadnější. Nelze porovnávat organizace zajišťující dva bazary ročně s iniciativou, která reaguje na dopravní problematiku, napomáhající marginalizovaným sociálním skupinám atd. A pak tu jsou organizace, které by si zasloužily hlubší kontrolu - někdy bývám opačně překvapená, na co si dlouhodobě působící organizace orientovaná jiným směrem žádá a co jí díky politickému kamarádíčkování prochází a je podpořeno v řádech desítek milionů.

Co by si do budoucna Ústí zasloužilo?
Bezesporu by si zasloužilo občany, a to ve smyslu lidí, kteří své město vnímají jako důležitý místo pro sebe, domov, prostor, kam se vždy s láskou vrátí. A aby se ti lidé, kteří se trápí absencí košů, rozbitými chodníky, nebezpečnou ulicí, parkováním na zeleni, nedostatkem kulturních akcí, barev ve městě nebo nadměrným vizuálním smogem, kousli kamkoliv, začali hledat cesty, jak to změnit a přestali frflat na sociálních sítích, proč to nejde. Více se ptali, chtěli znát odpovědi a vidět výsledky. Více klepali na správné dveře. Více se potkávali s těmi, kteří už takové zkušenosti mají. Ale zároveň přicházeli s vlastními nápady, řešením, s podanou rukou. V dobrém.

Chceš něco lidem v Ústí vzkázat?
Mějte se rádi a čau.

Kamil Kavka
Foto (zdroj): archiv Michaely Valáškové