JESENÍK | Karel Pajer se prozpíval z Jeseníku až do Německa

Na tohoto chlapíka jsme měli spadeno už pár let, jenže jeho první reakcí tehdy i teď bylo: "Proč já, vždyť já se jenom živím zpěvem.". Milý Karle Pajere, v redakci dovedeme s velkou mírou přesnosti odhadnout, že příběh jesenického kluka, který uměl zpívat už na základce a dotáhl to až na operu v Německu, bude čtenáře bavit.

Karel za sebou má turné s Andreou Bocellim, pokec s Lucianem Pavarottim a 15 let na pódiu slavného bayreuthského festivalu Richarda Wagnera.

Pocházíš z Jeseník, ale žiješ mimo Česko, kde?
Žiji v Německu, městě Pforzheim, který leží v region Baden Würtemberg.

Co je na místě, kde teď žiješ, nejlepší?
Bádensko-Würtembersko je nejslunnější region Německa a Schwarzwald je typově podobný Jeseníkům.

Jaký je tvůj umělecký obor?
Opera, zpěv.

Co si pod tím můžeme představit?
Zpívám v divadlech. V divadelních letních prázdninách jsem posledních 15 let zpíval na bayreuthském festivalu Richarda Wagnera.

Jakých svých úspěchů si ceníš nejvíc?
Za své nejhezčí okamžiky považuji účinkování na Rossiniho festivalu v Pesaru v Itálii, turné s Andreou Bocellim, a samozřejmě Bayreuthský festival, který je Němci označován jako jeviště číslo 1 v jejich zemi. A pak ještě krátký rozhovor s Lucianem Pavarottim v pizzerii, kde jsem ho požádal o podpis s tím, že jsem kolega :-)

Co všechno obnáší být ve tvém oboru opravdově úspěšný?
To je otázka pro někoho, o kom si myslíte vy, že je opravdu úspěšný. Já se hudbou pouze živím ;-)

Kde pro svoji práci čerpáš inspiraci?
Moje práce je mi inspirací. Vždy jsem hodně četl a zajímal se o podstatu věci, to mě dovedlo k psychosomatice. Laicky bych to nazval jako souhru duše a těla.

Začal jsem si uvědomovat, PROČ se určitým věcem věnuji a upřednostňuji je. Jaký na to má vliv moje rodina a prostředí a že jsem si za svůj vnitřní život odpovědný sám. To se pak promítá do toho, co dělám. Vždy jsem, asi i díky knihám, instinktivně tušil, že priorita u mě bude KDO jsem a až pak z toho vzejde, CO jsem.

Sport je výborná terapie na úrovni těla a zpěv na úrovni duše. Ale funguje to jen když jsem k sobě upřímný. Zpěv je pro mě lakmusovým papírkem mnou odvedené práce na sobě v oblasti objevených a odblokovaných zranění, které si každý v průběhu života přinášíme a schopnosti je řešit. Zpěv nepoužívám pro dosažení pozornosti či potlesku, ale spíš jako něco, co mi pomáhá.

Díky za takhle zajímavý pohled. Jaké máš další umělecké ambice?
Být dále vědomější verzí sama sebe. Co naplat, nemám úplně typický přístup. Je mnoho lidí, kteří svůj vnitřní stres přetavují v mém oboru do zvuku a potřebují být slyšet, být dominantní a ambiciózní a odráží to spíš jejich potřeby, než umělecké schopnosti a nepřináší to příjemný dojem.

Ale samozřejmě jsou pak kolegové, kteří zpívají zdravě, a tudíž moc hezky a je dobře, že se tomu věnují. Má ambice je být tudíž jedním z nich a mít kolem sebe více takových lidí.

Jaké podmínky mají umělci v Německu?
V Německu je divadlo stále ještě bráno jako možná neobvyklá, ale legitimní práce a instituce.

Chceš něco lidem na Jesenicku vzkázat?
Že jsou stateční. Povodně mi opět ukázaly, že i v náročné době (kdy prázdné sudy nejvíc duní a nejvíc jsou slyšet ti, kteří mají nenávistné a populistické názory), jsou si schopni vzájemně pomoct, že mezi nimi probleskuje ta lidskost. Spousta lidí umí dát i přesto, že sami mají málo. A Jesenicko, díky za to.

Kamil Kavka