JESENÍK | Hornolipovský srdcař Josef Sekula

HORNÍ LIPOVÁ, okrj. Jeseník | To je dar, vkročit do místnosti, strhnout na sebe pozornost a pak to válcovat, ať sedíte s učni, obchodními partnery, zákazníky anebo třeba prezidentem. Mimochodem toho současného Josef Sekula hostil předloni v hornolipovské Magacíně.

Když se sedmdesátiletý provozovatel penzionu Kovárna rozhovořil o své bohaté profesní kariéře, nejčastějším souslovím vypuštěným z jeho úst bylo: "To bys nevěřil.". Trefná ilustrace toho, co všechno ve svém životě zažil.

I on byl součástí někdejší mozkovny, jaká tady vznikla díky ředitelství Rudných dolů Jeseník. V dobách jejich největší slávy byl zodpovědný za praktickou výuku na jesenickém učilišti (dnes SPŠ Jeseník) a je na něm vidět, jak ho dnešní stav středního školství nenechává klidným.

Aby ne, když taky pamatuje tři plné ročníky oboru kameník na žulovské odborné škole, kterou nějaký čas vedl. S kontakty a znalostmi, jimiž v té době disponoval, by ale bylo hříchem nezkusit soukromé podnikání, jež do tehdejšího Československa po Sametové revoluci dorazilo.

Deset nejintenzivnějších let podnikání bylo Josefovo jméno spojeno s úspěšnou firmou SeMaCo tří kamarádů (Josef Sekula, Rudolf Margina, Petr Czorny), z nichž třetí jmenovaný v tu dobu žil v Německu. To on do Jeseníku přivezl první kufřík s nástroji pro obrábění, s nimiž pak Josef začal objíždět strojírenské podniky po celém Československu. S na tu dobu unikátními nástroji se dostal do většiny významných firem včetně mladoboleslavské Škodovky či kopřivnické Tatry. Byla to úžasná jízda s nespočtem vtipných historek, nečekaných improvizací, a hlavně byznysových úspěchů. Tehdy nejvíce v jeho vyprávění zaznívala slova o tom, že tomu bych stejně nevěřil, jaké věci se tehdy mohly dít.

Když přišla únava z věčného cestování, a hlavně když se kvůli vrcholící globalizaci ztížily podmínky podnikání SeMaCo natolik, až už to Josefovi nedávalo ten největší smysl, nechal se svými společníky vyplatit a pustil se do nového dobrodružství.

Nakoupil pozemky v Horní Lipové, v jejich rámci i starý dům, z něhož během pár let s manželkou vybudovali dnes vyhlášený penzion Kovárna. Postupně přidali svatební sál Magacína, ubytování Růžovka a chatu Nad Kovárnou. Kdo jste Pepu někdy zažili v akci, tak uznáte, že jeho přirozená bodrost a neformální profesionalita přispěly k rozmachu turismu v horní části Lipové. Jako někdejší člen Horské služby se několik zim staral o budování běžkařských stop (18. ledna pořádá 23. ročník Hornolipovské desítky), dělá zabíjačky, organizuje kosení trávy, golfovou tour a mnoho dalších akcí, včetně vyhlášených svateb v Magacíně.

Když se jeho vyprávění dostalo až do současnosti, v žádném případě z něj nešla cítit přehnaná nostalgie či tak něco. Josef je realista, který bere život tak, jak přichází. Kdo ale ví, jak se vede Kovárně a Magacíně, ten ví, že Josef Sekula nezapře podnikatele. Těm věcem jde naproti a za hojného používání selského rozumu si zatraceně hlídá, jak mu byznys šlape. Ačkoli otěže postupně předává dceři Michaele. Ta má zkušenosti v gastru i z ciziny, ale o té zase někdy příště.

Kamil Kavka